Lodní denní deník Černé Perly

Čas od času se kojíme nadějí, že budeme-li hodní, dovolí nám bůh stát se piráty

Pirátství ve starověku

Jaká byla taktika námořních lupičů v raných dobách?

Piráti útočící na pobřeží postupovali vždy stejně: Z příhodného místa vysoko nad mořem vyhlížel jeden z nich kořist. Jestliže se objevilo něco nadějného, dal pozorovatel zprávu svým druhům, kteří hned skočili do svých pohyblivých, plochých člunů. Většinou to byly tkzvané monéry, lodi s jednou řadou velkých vesel po každé straně. Na mnohých z nich bývalo dvacet, na jiných dokonce padesát veslařů. Když piráty pronásledoval nepřítel, bleskurychle se skryli v některém ze zálivů, potápěli své lodi nebo utekli pěšky cestami, které našli jen ti, kteří věděli, kde jsou. Lodě jejich pronásledovatelů, které mívaly většinou hlubší ponor, se často roztříštily, když narazily an útesy skryté pod hladinou. V noci se pobřežní piráti vydávali na lov lidí. Převlečeni za obchodníky nebo cestující již dlouho před přepadením prozkoumávali situaci na místě, na němž mělo dojít k akci. Zjišťovali, kdy a kde se bude konat svatba nebo nějaká jiná velká slavnost. Pak nečekaně udeřili. Nic netušící a bezbranní lidé byli hrubě nahnáni na lodě a později prodáni otrokářům.

Nakonec se stalo hlavním působištěm pirátů otevřené moře:  pobřežní piráty vystřídali námořní lupiči. Předpokladem této proměny byly lodi, které se nejen hodily k pronásledování, ale především umožňovaly obtížný manévr zachycení hákem. Takový lodní typ představovala třeba řecká triéra.

Žádné komentáře
 
Bylo nás tam roku onoho - johoho!- patnáct chlapců statných lodníků, šli jsme jako vlci do toho pod palmami blízko rovníku - ba jo!!!