Lodní denní deník Černé Perly

Čas od času se kojíme nadějí, že budeme-li hodní, dovolí nám bůh stát se piráty

Pirátská pohádka

 

 



Jak už název říká, pohádka bude o pirátech. Konkrétně bude o děsivém pirátovi, kterého se všichni ostatní báli, když viděli v dáli připlouvat jeho loď, raději vytahovali bílé vlajky a shazovali záchranné čluny, jen aby s ním nemuseli bojovat.

"Johoho tuhle rundu platim jáá, johoho tuhle rundu platim já," ozývalo se z nechvalně známé putyky U jednonohého piráta, která se, jako každou noc, otřásala v základech. Jejími návštěvníky byli námořníci z nedalekého přístavu, kteří se sem sjížděli z celého světa. Zábava byla v plném proudu, když tu náhle se rozrazily dveře a dovnitř vstoupila mohutná postava v tmavém plášti.

Ti, co stáli poblíž, bezděky ustoupili o krok zpět a ženské leknutím vyjekly. Postava, teď již bylo poznat, že jde o muže, ze sebe shodila svůj plášť. Muž byl oblečen celý v černém, na jeho drsné, větrem ošlehané tváři se od levého oka, které bylo zakryto páskou, až k ušnímu lalůčku, táhla ošklivá pokřivená jizva.

O této jizvě se tradovaly historky, že mu ji snad udělal samotný Neptun. Nekolik starších, světaznalých mořských vlků upustilo své sklenice na zem, poznali totiž, že oním mužem je Borgeso, postrach všech moří a oceánů. Borgeso byl tajemný pirát, kterého se všichni báli, jako čert kříže. Říká se, že když námořníci vidí přibližovat se jeho loď, radši rovnou vytahují bílou vlajku a spouštějí na vodu záchranné čluny, jen aby s ním nemuseli bojovat. Za všechna ta léta také prý nashromáždil obrovský poklad, ale nikdo neví, kde ho schoval.

Borgeso došel až k pultu a objednal si skleničku rumu, okamžitě ji do sebe obrátil a pak se otočil na návštěvníky hospody:
"Shánim několik chlapů na svou loď, je tady někdo, kdo si troufne být v mých službách?".

V hospodě panovalo hrobové ticho, málokdo by se odvážil vejít na Borgesovu loď, ale nakonec se zvedli dva mladí zkušení námořníci a rozhodli se k Borgesovi přidat. Byli to dva odvážní, ale chudí bratři, Jack a Johny, kteří prý přežili největší mořskou bouři, která kdy byla. Borgeso trval na okamžitém odplutí, i když už byla pomalu půlnoc. Málokterý námořník se odvážil vyplouvat v noci na moře a ještě k tomu v těchto místech, kde je spousty mělčin a skalisek trčících nad vodu. Přesto se bratři vydali za tajemným pirátem k jeho lodi.

Chvíli po tom, co dorazili, vypluli na moře. Kormidloval sám kapitán Borgeso, s jistotou se vyhýbal všem mělčinám a skaliskům, až se dostali na otevřené moře. Pluli pod zářícíma hvězdama směrem na jih od Přístavu a hospody U jednonohého piráta. Zdálo se, že plují neskutečnou rychlostí. Borgeso po chvíli zavelel připravit se na výstup na břeh. Jack s Johnym se velice divili, protože žádný břeh v dohledu nebyl. Ale zanedlouho opravdu dopluli k mírně skalnatému ostrovu, kapitán pohrozil smrtí všem, kteří by se byť jen slůvkem zmínili, kde ostrov leží.

Potom vybral několik mužů, včetně bratrů, a všichni se vylodili na břeh. Přestože byla stále noc, Borgeso námořníky neomylně vedl do hlubin ostrova, dokud nedošli k černé skalní stěně. Námořníci se divili, kam dál budou pokračovat, ale Borgeso vytáhl malý stříbrný medailonek ve tvaru draka a přiložil ho do nepatrného otvoru ve skále. Najednou se zahřmělo a skála se otevřela. Námořníci užasli, Borgeso jim ale nakázal vstoupit dovnitř, tam užasli ještě více. Takové hory zlata, stříbra, drahých kamenů, šperků, mincí z různých koutů světa, ještě nikdo z nich nikdy neviděl. Borgeso nakázal naložit na loď tolik ceností, kolik se tam jen vejde.

Uběhl celý den, než námořníci loď naložili. A byl zase večer, Borgeso zavelel zvednout kotvy a odplout. Tentokráte pluli několik dní a nocí, dokud nedopluli k jednomu většímu ostrovu v Tichém oceánu. Tam Borgeso zakotvil, a nechal na břeh, do blízké chudé vesnice, vynést spousty zlata. Tuto cestu ještě několikrát zopakoval, zajel do různých vesnic a při plavbě dobyl nebo potopil ještě několik lodí.

Nakonec, když už skoro žádné poklady nezbyly, vrátil se na svůj Ostrov pokladů a zbytek ceností rozdal námořníkům. Ti mu ale museli přislíbit, že nikdy neprozradí, jak s pokladem naložil. A tak se všude dále vyprávělo o děsivém pirátu Borgesovi, ale vlastně o něm nikdo nic něvěděl, až na pár námořníků, kteří ale nikdy nic neprozradili.

Zazvonil zvonec a pohádky je konec

 
Bylo nás tam roku onoho - johoho!- patnáct chlapců statných lodníků, šli jsme jako vlci do toho pod palmami blízko rovníku - ba jo!!!