Lodní denní deník Černé Perly

Čas od času se kojíme nadějí, že budeme-li hodní, dovolí nám bůh stát se piráty

Pod pirátskou vlajkou

Pod pirátskou vlajkou

 

 

 

Přes oči černá páska ,

na krku ostrý nůž ,

v srdci tě bodá láska ,

chceš slíbat její růž .

 

Na neklidném moři loď ,

na vysokém stožáru vlajka ,

v srdci tě bodá šípu hrot .

Ach , jak její kůže voní a je sladká .

 

Ve větru se komíhá vlajka ,

na přídi hledí vdál mořská panna ,

minete pochechtávajícího se racka ,

kdy s tebou naposledy byla sama ?

 

 

Na stožáru vlaje černá látka ,

na ní lebka se zkříženými hnáty  ,

k pití voda , k jídlu okoralá patka ,

v měkké posteli chceš být zpátky .

 

Loď pluje však stále dál ,

oceán se zdá nekonečný ,

kdo je tady vládce , král ,

o její kráse se ti jen sní .

 

Už mizí za obzorem ,

i s tebou v zajetí ,

snad je to jen zlý sen ,

a ty se probudíš v jejím objetí .

 

 
Bylo nás tam roku onoho - johoho!- patnáct chlapců statných lodníků, šli jsme jako vlci do toho pod palmami blízko rovníku - ba jo!!!